Brloh

Téměř v každé kinematografii existuje téma, kterému se filmaři vyhýbají jako čert kříži. Třeba Rusové málokdy ukáží krutý a nelidský život v gulagu, Italové se nijak zvlášť nezaměřují na svou spolupráci s fašisty a pro americkou kinematografii existují hned dvě taková větší témata. Vietnam a období rasové segregace v druhé polovině dvacátého století. Zatímco o Vietnamu se snažil podat výpověď takřka každý významnější americký filmař. Namátkou třeba Oliver Stone, Stanley Kubrick, Francis Ford Coppola nebo Michael Cimino. Období rasové segregace je v americké kinematografii takřka netknuto a filmy týkající se hlavního fenoménu tohoto období Ku Klux Klanu by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Samozřejmě nebudeme li počítat satirické momentky ve stylu Forresta Gumpa nebo akční vsuvky ala Mizerové 2. Co to vůbec je Ku Klux Klan? V jakých filmech ho můžeme spatřit a jak tyto filmy korespondují s tehdejší skutečností? Na tyto otázky se budu snažit odpovědět v následujících řádcích.

Ku Klux Klan

Ku Klux Klan byl založen na americkém jihu po občanské válce. Členové klanu byli rekrutování z jižanských farmářů, kteří se nechtěli smířit s výsledkem války, především pak se zrušením otroctví. Původním zakladatelé klan založili ne ze strachu před odbouráváním segregace, ale jednoduše z ekonomických důvodů. Tehdejší jih byl v té době zcela odkázán na otrockou práci černošského obyvatelstva. Zrušení otroctví by pak pro většinu tamních farmářů a vůbec celý jih dle jeho občanů znamenal hlubokou ekonomickou krizi a celkové zhroucení hospodářství. Pro tyto argumenty měli pochopení i jejich političtí oponenti a ač bylo formálně otroctví zrušeno nařízením Abrahama Lincolna už v roce 1863 trvalo ještě několik desetiletí než zaniklo ve skutečnosti. Odhaduje se, že klan měl po roce 1865 okolo 550 000 členů, kteří byli díky podpoře jižanských zbrojních průmyslníků výborně vyzbrojeni a mohli se navíc spoléhat na svou beztrestnost, protože naprostá většina tehdejších šerifů s klanem buď sympatizovala nebo do něj patřila. V následujících letech vliv a počet členů klanu neustále roste a ve 20. letech už čítá okolo pěti milionů členů.

K čemuž výrazně přispívá také rozšiřující se působnost organizace, která svůj program obohacuje o odpor vůči imigrantům, komunistům, katolíkům a židům. Toto rozmělňování zájmu však vede k velkým vnitřním rozporům, které ještě před začátkem WW2 organizaci takřka rozloží. Resuscitace klanu je spojena s novou snahou americké společnosti o rovnoprávnost a integraci, která se začíná čím dál více rozmáhat především v severních státech jako New York či Washington. Tato snaha je spojena především se vznikem prvních hnutí černochů za občanská práva, které požadují ukončení diskriminace ve vzdělávání, bydlení a volbách. Snaha těchto organizací jejichž mluvčím a vůdcem se stává Martin Luther King slaví úspěchy a vede k zákonnému zrušení segregace. S čímž mají především státy na jihu velký problém, ale i přes velkou aktivitu, především ve státech Mississippi a Georgia však už klan nikdy nedosáhne své původní slávy a počet jeho členů klesá až k dnešním odhadovaným pěti tisícům. Klan u Američanů poškodilo především vyšetřování vražd provedených jeho členy ve státech Mississippi (1964), Montgomery (1965) nebo zavraždění Martina Luthera Kinga Jamesem Earlem Rayem (1968), závažným šrámem na jeho pověsti byla také prokázaná podpora nacismu.

Hlavním poznávacím znamením členů je bílý oblek. Pro mnohé bude asi překvapením, že původně členové oblékali černý oblek, ten byl však záhy vystřídán bílým. Ten se skládá z bílé špičaté kápě, která je údajně inspirovaná kápí středověkých katů a bílého obleku využívaného španělskou inkvizicí. Tento bílý oblek se ve Španělsku využívá třeba během velikonoc i v současnosti. Oblek se pro svou menší praktičnost využíval především při shromážděních a slavnostech. Na menší neoficiální akce jako vypalování černošských kostelů postačily jen bílé pytle na hlavách. Jedním z hlavních poznávacích znamení klanu byl hořící dřevěný kříž, který byl tradiční součástí rituálu klanu už od roku 1915.

Největší akce

Mezi nejznámější akce klanu patří tzv. Colfaxský masakr při kterém členové Bíle ligy Ku Klux Klanu zaútočili na černoškou milici. Při útoku zabili přes dvě stě černochů. Pro americkou historii je velmi zajímavý také lynč Lea Franka. Tento žid byl zlynčován členy klanu, protože byl podezřelý z vraždy a znásilnění malé dívky. Franko byl unesen z policejní stanice a oběšen na nejbližším stromě za přihlížení místních policistů. Tento případ, který v USA svého času zvedl nebývalou vlnu antisemitismu dostal po několika desetiletích znovu na aktuálnosti, když američtí vyšetřovatelé podle DNA odhalili Frankovu nevinu. Nejznámějším případem je Hořící Mississippi z roku 1964, ale o něm se dočtete ve filmovější části. Teorie už bylo předpokládám dost a pusťme se tedy na filmy, které se o existenci KKK opírají.

Zrození národa

Asi opravdu jediný snímek o tomto tématu, který se zapsal do historie. Byl natočeno synem důstojníka konfederační armády D. W. Griffithem už v roce 1915. Tento vyhlášený megaloman se nechal inspirovat romány Příslušník klanu a Levhartí skvrny, které byly především na jihu velmi populární(aby taky ne, když je napsal jeden z předních členů klanu Thomas Dixon).

Na svou dobu neuvěřitelně dlouhý film jehož stopáž se táhne až ke sto devadesáti minutám je rozdělen na tři části. V první se setkáváme se dvěmi farmářskými rodinami, které se kvůli válce staví na opačné strany bariéry a obě jí jsou tragicky poznamenány. Jižanští Cameronovi jsou ve filmu prezentováni jako dobrotiví farmáři, kteří už tehdy ke svým černým sluhům mají velmi vřelý vztah a dokonce jim rovnoprávně podávají ruce. Po vypuknutí války je pak na oplátku jejich statek vypleněn černoškou milicí a aby toho nebylo málo jsou Cameronovi synové zabiti nebo velmi vážně zraněni. V druhé části se setkáváme už s uzdraveným Benem Cameronem, který se vrací na jih a zjišťuje, že všude okolo vzrůstá agresivita a útlak černochů. Seveřany dosazený černý guvernér Lynch schvaluje trestné činy černochů a snaží se vytvořit černoškou říši. Rozezlený Ben se chce této nespravedlnosti postavit a zakládá Ku Klux Klan. Ten zabrání několika násilnostem a jednoho agresivního černocha dokonce zabije. Tato událost Lynche vyprovokuje k odvetě a nastává finále ve kterém se střetnou černá vojska se členy KKK. Zvítězí samozřejmě KKK a nastolí tak na jihu konečně právo a spravedlnost. Prostý příběh se stal prvním opravdovým kasovním trhákem a položil základ dnešním večerním filmům. Ve své době znamenal naprostou vizuální bombu a také poskytl divákům mnohem více muziky než bylo zvykem, většina tehdejších filmů byla totiž dlouhá ani ne půlhodinu. Snímek vydělal na svou dobu naprosto neuvěřitelných 18 milionů dolarů, v New Yorku se promítal nepřetržitě po 44 týdnů a jen v něm na něj přišlo přes 800 000 lidí. Film byl prodán také do Evropy, kde však vzbudil velké pozdvižení a v mnoha zemích byl zakázán. Také v USA však snímek vyvolal velké kontroverze a dokonce se postaral o zrušení tehdejší Národní rady pro filmovou cenzuru. Tu se mnozí filmaři, kteří nesouhlasili se schválením Zrození národa rozhodli nerespektovat a své filmy jí ani nezasílali. Díky této ztrátě autority pak byla rada zrušena. Film se dočkal po letech ozvučení a znovu se úspěšně vydal na pouť kiny, což opět vyvolalo kontroverze, stejně jako zařazení filmu do Národního filmového registru v roce 1993. Ve své době byl snímek využíván jako náborový film pro nové členy Ku Klux Klanu.

Hořící Mississippi

Jestliže je Zrození národa nejvýdělečnějším filmem o této problematice, tak Hořící Mississippi je nejoceňovanější. Film byl natočen v roce 1988 Alanem Parkerem podle skutečného příběhu, který se stal ve státě Mississippi v roce 1964. Byl nominován na šest Oscarů včetně těch za nejlepší film, režii nebo hlavní mužskou roli. Film vcelku věřně popisuje vyšetřování vraždy tří dobrovolníků agenty FBI v podání Gena Hackmana a Williama Defoa.

Ač si snímek bere z případu skutečně hodně hlavně v druhé části se skutečnosti příliš nedrží. Jak to tehdy bylo doopravdy? Píše se rok 1964 a po celém území USA vrcholí snahy o rovnoprávnost, které zasáhly i jižanské státy. Organizace pro lidská práva především na severu nabírají dobrovolníky, aby pomohli s volební registrací černochů ve státě Mississippi. Dobrovolníky především z řad studentstva však organizátoři nevarují, že na jihu se setkají u bílých víceméně jen s opovržením a útoky vůči nim budou jejich denním chlebem. Mississippská odnož klanu tvz. Bílí rytíři nemají tyto dobrovolníky v lásce a jejich napadání se stává jejich oblíbenou kratochvílí. Největší nenávist směřuje vůči studentu Michaelu Schwernerovi, který je z aktivistů nejpilnější. Proto klan společně se šerifem Reineyem a jeho zástupcem Cecilem Pricem vymyslí plán jak dát aktivistům pořádně po jižansku za vyučenou.

Šerif Reiney a jeho zástupce Cecil Price (vzadu)

Price zatkne Schwernera za údajné překročení rychlosti jeho spolupasažéry Andrewa Googmana a Jamese Earla Chayneho zatýká spolu s ním pro další vyšetřování. Zadrženým neposkytne možnost zatelefonovat právníkovi ani nikomu jinému a sám mezitím zorganizuje členy klanu, aby se po propuštění za aktivisty vydali. Po propuštění je auto s aktivisty na hranicích okresu zastaveno členy klanu a tři studenti jsou nemilosrdně zastřeleni (černoch Chayney je ještě před zastřelením zbit a mučen). Okamžitě po ohlášení zmizení mladých aktivistů začíná jedna z největších pátracích akcí v historii USA. Po nalezení vraku auta se do akce zapojují i námořní zálohy a začíná slavná pátrací operace MIBURN (Mississippi burning).

Veřejné vyšetřování vůbec není po chuti členům klanu a nastolené napětí vyvolává nepokoje během nichž je klanem vypáleno na třicet pět černošských kostelů a v bažinách je nalezeno několik desítek dalších těl. Žádné z nich však nepatří pohřešovaným dobrovolníkům. Na kloub případu kriminalisté nepříjdou s pomocí manželky zástupce Price (jak je tomu ve filmu), ale tajemného pana X, který za odměnu 30 000 dolarů poskytuje přesné místo úkrytu tří pohřešovaných těl. S vykopáváním pomáhá sám zástupce Price i další z pozdějších obviněných místní byznysmen Olen Barrage. Na další anonymní udání pak policie provede zátah na devatenáct účastníku masakru a žene je před Mississippský soud. K jejich smůle však soud rozhoduje zarputilý vyznavač segregace soudce Harold Cox, který skládá porotu bez jediného černocha a dokonce do ní nominuje i jednoho z vedoucích členů klanu. Bílá porota pak všem uděluje překvapivě nízké tresty v maximální délce deseti let. Případ však žije překvapivě i po čtyřiceti letech od jeho spáchání, teprve v roce 2004 začal soud se skutečným plánovačem a iniciátorem masakru Edgarem Ray Killenem (v původním procesu byl zproštěn viny, protože jedna z porodkyň odmítla odsoudit pastora), který za něj dostává trojnásobný dvacetiletý trest. Na zástupce šerifa Price už nedošlo, protože zemřel v roce 2001.

Střelec Posey, E. R. Killen u soudu 1964, a znovu E. R. Killen tentokráte v roce 2004