Brloh

Je to zrovna několik dní co se v Los Angeles opět předávaly Oscary. I tentokrát některé výsledky vyvolaly divoké diskuze o oprávněnosti jednotlivých ocenění. Tento rok nejvíce pozvedalo obočí vítězství v kategorii o nejlepší vizuální efekty, kde velmi překvapivě porazil Zlatý kompas favorizované Transformers a Piráty z Karibiku: Na konci světa. Nebylo by to poprvé a určitě to není ani naposled, kdy se z vítězství radoval jasný outsider. Pojďme si několik těchto přešlapů připomenout. Nechci přitom znovu na piedestal stavět opomenuté legendy typu Občan Kane, Vykoupení z věznice Shawshank či Tenkrát v Americe, ty už jsou hodně provařené a o jejich výjimečnosti se už dnes nepochybuje. Spíše chci upozornit na filmy, které v době svého vzniku nepochopitelně nezabodovaly, popřípadě byly oceněny jen v několika okrajových technických kategoriích.

Taxikář a Martin Scorsese (1976)

Konkurence na Oscarech v roce 1977 byla zatraceně tvrdá. V souboji o nejlepší film se utkal Scorseseho Taxikář, Všichni prezidentovi muži s Redfordem a Hoffmanem, drama Network a boxerský outsider Rocky. Podobně jako v letošním roce se i tehdy ceny rozdělili velmi vyrovnaně. Lumetovo drama o tom kam vede honba za nejvyšší sledovaností se dostalo velmi blízko k zisku všech hereckých cen. Získalo Oscary za Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, hlavní ženský herecký výkon, vedlejší ženskou roli a to si ještě připočtěte, že své nominace neproměnili herci William Holden a Ned Beatty. Všichni prezidentovi muži získali stejně jako Network čtyři Oscary včetně těch za vedlejší mužskou roli a scénář. Podle všech předpokladů se tyto dva snímky měly utkat o cenu za nejlepší film. V povzdálí měl jejich souboj sledovat Rocky a černý kůň večera Taxikář. K překvapení všech se vítězem posledních dvou kategorií (režie a film) stal Rocky, který tak nakonec získal 3 Oscary. Budoucí klasika Martina Scorseseho naprosto ostrouhala a neproměnila ani jednu ze svých 4 nominací. Vítězství Avildsena nad Lumetem či Scorsesem s přihlédnutím k jeho pozdější filmografii (např. Rocky V, Inferno s JCVD) vzbuzuje dodnes rozpaky.

Osvícení (1980)

Jestli se někdo mohl honosit titulem „ten, kterého akademie nemá ráda“, tak to společně s Alfredem Hitchcockem byl Stanley Kubrick. Jeho 2001: Vesmírná odysea nebyla pochopená, Mechanický pomeranč byl na akademii příliš kontroverzní, Barry Lyndon, Spartacus a Olověná vesta doplatili na příliš tvrdou konkurenci, ale všechny získali alespoň pár nominací (Lyndon a Spartakus dokonce 4 Oscary). Jediným Kubrickovým filmem, který v jeho slavném období vyšel naprosto naprázdno byl horor Osvícení. Ač by si nominaci za režii, hlavní roli pro Nicholsona či výpravu rozhodně podle mého zasloužil.

Jméno růže (1986)

Svého času nejdražší evropská produkce, která se točila více než rok v benediktýnském opatství na severu Německa a vznikala v těžkých porodních bolestech. Začínající režisér Jean Jacques Annaund začal natáčet až podle sedmnácté verze scénáře a sám režisér byl během natáčení pro nedostatek financí vystěhován z bytu. Podobně na tom byl i Annaundův chráněnec Ron Perlman, kterého podle vlastních slov od bankrotu zachránila jen šance rok hrát v Evropě. Konkurence na Oscarech 1987 nebyla zase tak velká. Utkalo se několik velmi vyrovnaných filmů mezi nimiž vyčníval snad jen pozdější vítěz Stoneova Četa a také Hana a její sestry. Netvrdím, že byl Connery okraden o sošku, ale alespoň nominaci za výpravu, kameru, vedlejší roli pro Abrahama a režii pro Annaunda by si určitě Jméno růže zasloužilo. Ač bylo Jméno růže velmi kladně přijato kritikou i publikem, autorovi knižní předlohy literárnímu vědci Umbertu Ecovi se zkrácení děje a vystřižení knižních pasáží popisujících praktiky inkvizice či Dolcinovy skutky moc nelíbilo. Od té doby drží práva na své knihy pevně pod zámkem a tak například Foucaultova kyvadla se jen tak nedočkáme. Perlička: pro roli Williama z Baskervillu byl původně zvažován Robert De Niro z jeho angažmá však sešlo, protože vyžadoval souboj na kordy mezi bratrem Williamem a Bernardem Guym.

Našlapaný rok 1999

Jestli by se měl vybrat jen jeden ročník, ve kterém se nedostalo na spoustu skvělých snímků, museli by to být Oscaři 2000 stačí se podívat na výčet nominovaných filmů a to jak v současnosti bodují v historickém žebříčku na CSFD. Nominace pro nejlepší filmy byly rozdány takto, vítězná Americká krása (90% 53/200), Zelená míle (92% 14/200), Šestý smysl (87% 187/200), Insider (79%) a Pravidla moštárny (86%). K nim si přidejte filmy, které získaly jen po několika nominacích nebo vyšly zcela naprázdno Magnólie (88% 167/200 nominace za píseň, vedlejší mužskou roli a scénář), Klub rváčů (89% 114/200 nominace za nejlepší zvukové efekty), V kůži Johna Malkoviche (80% nominace za vedlejší ženskou roli, režii, scénář), Muž na měsíci (84% vůbec nic) a Vítězové a poražení (82% vůbec nic). O vítězství Americké krásy nebylo sporu, ale vynechání nominací za scénář, film a vedlejší roli Brada Pitta v Klubu rváčů, nenominování Jima Carreyho za svou nejlepší dramatickou roli v Muži na měsíci či opomenutí režijní nominace pro Stonea za neuvěřitelně „nadupanou“ režii Vítězů a poražených stojí za lehké zpohlavkování ještě po několika letech.

Moulin Rouge 2001

Je trochu smutné, že muzikál který restartoval žánr a otevřel dveře svým následovníkům dopadl na Oscarech úplně nejhůř. Před Moulin Rouge byl muzikál jen doplňkem animovaných filmů od Disneyho a jako samostatný žánr pro velké plátno se považoval za mrtvý. Až Baz Luhrmann dokázal, že muzikál má i v dnešní době co nabídnout. Našlapanou režii, moderní hudbu a vynikající vizuální stránku a ač můžete naříkat nad příběhem jako v té nejhorší telenovely, právě první tři složky dělají z Moulin Rouge nejlepší muzikál za posledních 20 let (ne li víc, dobu před vlasy neznám moc dobře). Moulin Rouge získalo 2 Oscary za nejlepší kostýmy, výpravu a 6 nominací za nejlepší ženskou hlavní roli, nejlepší film, režii, zvuk, masky a střih. Nad nenominováním Ewana McGregora, Jima Broadbenta, nezařazením songu Come what may mezi nejlepší originální písně roku a především opomenutí Luhrmanovi režie (vyhrál Polansky) zůstává rozum stát. Škoda, že pohrobci Moulin Rouge, kteří proti němu vypadají jako chudí příbuzní uspěli mnohem víc Chicago (7 Oscarů + 6 nominací), Dreamgirls (3 Oscary + 5 nominací). Perlička: ve stejném roce, kdy se Jim Broadbent výrazně podílel na vítěztví Moulin Rouge získal i Oscara za nejlepší vedlejší roli ve filmu Iris.