Martin Scorsese - legenda světového filmu
Jeden z nejvýznamnějších představitelů Nového Hollywoodu a legenda světové kinematografie se narodila 17. listopadu 1942 v New Yorku. Dětství Martina Scorseseho bylo ovlivněno především astmatem a nuceným přestěhováním z Queensu do Little Italy. Díky astmatu strávil Scorsese takřka celé dětství v kině, které měl naproti domu a zkušenosti ze života v italské komunitě v Little Italy se pak mnohokrát projevily v jeho další tvorbě, především ve snímcích jako Mafiáni a Špinavé ulice. Přes získanou pověst filmového fanatika však malý Martin nikdy netoužil mít něco společného s filmem. Jeho životním snem bylo stát se knězem a tak v roce 1956 vstupuje do kněžského semináře z kterého je však záhy vyhnán pro hrubost a agresivitu. Vrhá se tedy na studium na Newyorské univerzitě, kde v roce 1964 získává bakalářský titul v oboru angličtiny a v roce 1966 pak magisterský titul z režie. V následujících letech natočil několik krátkometrážních snímků a jelikož i po celovečerním režijním debutu Kdo to klepe na moje dveře (do kterého obsazuje svého blízkého přítele Harveyho Keittela) nepřicházejí žádné filmové nabídky, bere za vděk prací střihače, které se věnuje po čtyři roky. Podílí se především na hudebních dokumentech jako Elvis on the tour či Woodstock.
Průlom
Klíčovým okamžikem pro život Martina Scorseseho se stalo setkání s režisérem převážně hororovým béček a příležitostným hercem Rogerem Cormanem (např. Zánik rodu Usheru či Jáma a kyvadlo). Ten se ke konci 70. let vrhl na produkční dráhu a hledal mladé talenty pro svou stáj. Vybídl Scorseseho, aby natočil film podle vlastního námětu. Scorsese se rozhodl pro Bertu z dobytčáku. Film se nepotkal se zájmem kritiky, publika ani Cormana, ale Scorsesemu poskytl příležitost setkat se s Brianem De Palmou, který mladého režiséra seznámil se skupinou režisérů, které dnes řadíme mezi představitele takzvaného Nového Hollywoodu. Právě v té době se seznamuje i s Robertem De Nirem, kterého obsazuje do svého dalšího projektu Špinavé ulice. Film ve kterém se můžeme setkat s většinou chlapských témat, která provázejí Martyho filmy mafie, dobro a zlo, církev, krvavé násilí, vina a trest. Při tvorbě filmu se nechal inspirovat i svým dětstvím v Little Italy ve kterém podle vlastních slov existovali jen tvrdí chlapi na ulici a církev, ale nic mezi tím. Každopádně se Špinavé ulice staly prvním filmem, který Scorseseho dostal do širšího podvědomí filmové obce, společně s ním na sebe výrazně upozornili také Harvey Keitel a De Niro pro které byl film taktéž prvním výrazným průlomem. Po Špinavých ulicích následuje Alice už tu nebydlí (Oscar pro Ellen Bursten), která sklízí kromě kladných kritik i divácké body.
Zrodila se hvězda
Rokem 1975 začíná velká jízda, která režiséra dovedla k všeobecnému uznání, cenám a přes nepříliš vysoké tržby jeho filmu i absolutní tvůrčí svobodě. V roce 1975 se Scorsesemu dostává na stůl scénář Paula Schradera Taxikář. Příběh válečného veterána Travise Binclea, který začne vlastními silami bojovat s městským zlořádem zaznamenává obrovský úspěch a vysílá svého režiséra poprvé do boje o Oscara. Taxikář na nich po tvrdém boji prohrává jak s dramatem Network, tak velmi překvapivě i s Rockym Johna G. Avieldsena (viz. Blog Oscarové přešlapy). S rostoucí slávou však rostla i chuť a oscarovou nominací ověnčený režisér se vrhá na muzikál New York, New York, který jste mohli tento rok zahlédnout ve Varech, kdy film uvedl sám protagonista hlavní role Robert De Niro. Už během natáčení se však začínají projevovat Scorseseho problémy s kokainem, který začal vydatně šňupat už při natáčení Alice. Problémy s kokainem vyvrcholily po natáčení New York, New York. Upadl do depresí, krátkodobě ztratil hlas a byl hospitalizován v nemocnici s rozsáhlým vnitřním krvácením. Právě v nemocnici jej navštívil věrný parťák Robert De Niro, který jej po dlouhém přemlouvání ukecal k režii Zuřícího býka.
![](http://img5.allocine.fr/acmedia/medias/nmedia/18/64/69/85/18798166.jpg)
Je paradoxní, že snad svůj nejslavnější snímek, který byl nakonec vyhlášen kritiky nejlepším filmem osmdesátých let, nechtěl Marty zprvu vůbec točit a to především ze strachu, že bude osočován z kopírování Rockyho. Proto se rozhodl jít zcela odlišnou cestou film navzdory kritice studia natočil černobíle, scénář nechal přepracovat Paulu Schraderovi a v ringu během filmu pobudeme pouze na dvanáct minut. Ač na sebe snímek nevydělal získal osm nominací na Oscara včetně těch za nejlepší film, za režii, film a nejlepší herecký výkon. Po svém opusu magnum natočil zdařilou komedii Král komedie (s kým jiným než s De Nirem), která pojednává o amatérském baviči Pumpkinovi, který se díky své posedlosti stát se slavným dostává až do vězení. Film pak poskytuje jeden z nejotevřenějších konců, které můžeme u Scorseseho filmů najít, protože nikdo nepotvrdil jestli je závěrečný dovětek o Pumpkinově slávě jen jeho představou či skutečností. Přes nevýraznou Barvu peněz, která přinesla vytouženého Oscara Paulu Newmanovi a svého času nejdražší klip Bad Michaela Jacksona se dostáváme k nejkontroverznějšímu filmu Martyho kariéry. Poslední pokušení Krista vzbudilo ve své době podobné kontroverze jako Šifra mistra Leonarda.
![](http://farm3.static.flickr.com/2142/2400152658_b08d635e71.jpg)
Ježíš je ve filmu totiž vykreslen jako hříšný člověk, který svou božskost několikrát odmítá, souloží s Máří Magdalénou má s ní rodinu a i na kříži nakonec podléhá pokušení. Film byl v mnoha zemích zakázán ve Francii dokonce rozvášnění katolíci vypálili kino ve kterém se film měl promítat. Snímek však přinesl další Oscarovou nominaci a takřka okamžitě po uvedení se stal klasikou. Klasikou se stali také Mafiáni. Ve své době naprosto přelomový snímek, který dlouho před Tarantinem ukázal jak se žije mafiánům z opačného konce potravního řetězce. Do té doby se ve filmech ukazovali spíše bossové, kteří sedí a rozhodují Scorsese se zaměřil poslíčky a uklízeče, kteří vesměs všichni špatně skončí a ve své podstatě jsou naprosté nuly. Říct, že film získal několik Oscarových nominací je snad zbytečné. Přes nesporné úspěchy a obdiv však tvůrci ve sbírce chyběl opravdový hit, tím se stal další snímek Mys hrůzy. Ten má zde na Moviezone i vlastní VIM. Zatím poslední spolupráce s Robertem De Nirem je stylová jako nic co zatím mistr během let natočil. Nekorektní, brutální, krvavá a s hodně přestřeleným závěrem.
![](http://img2.timeinc.net/ew/dynamic/imgs/080421/Tattoos/Robert-DeNiro-Cape-Fear_l.jpg)
Hon za Oscarem
Tato etapa kariéry začíná filmem Věk nevinosti, který je adaptací románu Edith Whartonové a zavádí nás do viktoriánské Anglie. V té době vzniká i vizuálně geniální Casino, které mnozí považují za nepřímé pokračování Mafiánů. Scorsese se však na gangstery podíval z naprosto jiného úhlu a místo pěšáků nám ukazuje úděl bossů, kteří kvůli penězům, moci a aroganci dopadnou takřka stejně špatně jako hrdinové Mafiánů (Joe Pesci určitě dopadne mnohem hůř než v Mafiánech). Následným filmem Kundun se tvůrce opět vrací na pole životopisného filmu, když vytváří portrét života Dalajlámy. Film byl přijat velmi pozitivně a výrazně poškodil vztahy studia s Čínou, což sám Scorsese bral jako ocenění svého příběhu. V roce 1999 se opět vracíme do špinavých ulic New Yorku. Teď už, ale ne v gangsterce, ale žánrově neukotveném a rozhodně nejrozporuplněji přijatém Scorseseho filmu Počítání mrtvých. Nicolas Cage v roli psychicky deprimovaného saniťáka, kterého dohánějí k šílenství dlouhé noční směny, všudypřítomná smrt a drogy. Díky kterým se záchranáři už dávno nevěnují své profesi, ale jsou už jen pouhými převozníky pobudů a sběrateli mrtvých. Rokem 2000 začala nová éra legendárního tvůrce, která je orámována spoluprací s Leonardem Di Capriem. Díky níž režisér dostává dostatek peněžních prostředků na jakýkoli projekt. Dohromady je svedla vlastně jedna náhoda a tvůrcova posedlost. Martin Scorsese se totiž na silvestra roku 1970 dostává ke knize Herberta Asburyho Newyorské gangy a začíná pracovat na scénaři filmu Gangy New Yorku.
![](http://www.premiere.fr/var/premiere/storage/images/diaporama/gangs-of-new-york/gangs-of-new-york-2002__16/1964199-1-fre-FR/gangs_of_new_york_2002_reference.jpg)
Už v roce 1978 zveřejňuje, že jeho dalším projektem budou Gangy, bohužel po Ciminově propadáku Nebeská brána jdou přípravy na historický velkofilm s Robertem De Nirem do kopru a projekt je odložen na neurčito. Střídavě se pak po desetiletí projekt oživoval a umrtvoval, aby k jeho realizaci pomohla náhoda. Scorseseho agent Michael Ovitz totiž do své stáje získal právě Leonarda Di Capria, který se Martymu nabídl, že by s ním rád natočil film dle jeho výběru. Na Di Capriovo jméno se nalepila velká studia a Gangy dostaly zelenou. Vytoužený projekt na sebe vydělal, získal 10 Oscarových nominací, ale z nich neproměnil ani jednu, přičemž neocenění Daniela Day Lewise je vskutku skandální. Následují další spolupráce s Di Capriem na filmech Letec a Skrytá identita. Za Skrytou identitu získává Scorsese vytouženého Oscara.
![](http://msnbcmedia4.msn.com/j/msnbc/Components/Video/070226/n_oscars_director_070226.300w.jpg)
Život mimo film
Martin Scorsese není pouze filmovým režisérem jeho jméno můžeme najít podepsáno také pod několika desítkami dokumentů. Z těch nejznámějších uveďme filmem se zabývající Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem, italskou kinematografii mapující Má cesta po Itálii či hudební dokumenty jako Bob Dylan, Blues (nedávno uváděný na ČT2) nebo nejnovější Rolling stones se kterými se v současnosti můžete potkat i v českých kinech. Je držitelem ceny za celoživotní dílo amerického filmového institutu, několikrát do roka přednáší na filmových školách a založil nadaci díky které se restaurují starší filmové klasiky. Během života vystřídal už čtyři manželky v současnosti žije s Helen Morrisovou.
![](http://www.westportnow.com/archives/scorsese06130406.jpg)